Název etalonu: Státní etalon tlakových diferencí
Kódové označení: ECM 170-6/08-037
Rok vyhlášení: 2008
Pracoviště: odd. 6013 ČMI OI Brno
Garant: Ing. Richard Páviš
Počet zajišťovaných CMC řádků: 1
| Mód | Rozsah | Nejistota (k = 2) |
| Diferenční tlak | 100 Pa – 1 MPa | 1 Pa + 5∙10-5∙p |
(za statických tlaků do 20 MPa)
(p je hodnota generovaného tlaku v pascalech)
Velikosti CMC jsou vyjádřeny v podobě rozšířené nejistoty s použitím koeficientu rozšíření k = 2 (pravděpodobnost pokrytí zhruba 95 %).
Základem etalonu je dělič tlaku (divider), tj. soustava tří souosých pístů. Prostory pod a nad středním pístem jsou naplněny plynem o požadovaném statické tlaku. Spodní je propojen s pístovým tlakoměrem pracujícím s olejovým médiem, jenž generuje tlak, který je dělen poměrem efektivních ploch pístů divideru. Protože velikost efektivní plochy středního pístu je nominálně 101-krát větší než u horního a dolního, je poměr mezi hydraulickým a diferenčním tlakem (dělící poměr) nominálně roven 100.
Diferenční tlak generovaný státním etalonem se vypočítá dle definiční rovnice:
Kde značí:
pd .......….... | diferenční tlak, |
λ ...........…. | deformační koeficient měrky, |
α .......…..... | koeficient teplotní roztažnosti měrky, |
m .....…...... | hmotnost přídavného závaží, |
g ......…...... | místní tíhové zrychlení, |
p0......…...... | tlak generovaný olejovým tlakoměrem, |
αc ......…..... | koeficient teplotní roztažnosti pouzdra, |
ρa......…...... | hustota vzduchu, |
ρm......…...... | hustota závaží, |
T0 .......…..... | teplota při počáteční rovnováze, |
A0 .... | velikost efektivní plochy měrky při nulovém tlaku a referenční teplotě. |
Etalon se úspěšně účastnil jednoho mezinárodního porovnání.
