Od 1. července 2006 vstoupil s novou právní úpravou v platnost i bodový systém hodnocení řidičů, resp. jejich porušení pravidel silničního provozu. Mezi jeden z případů porušení těchto pravidel patří překročení dovolené rychlosti. Rychlost silničních vozidel je měřena prostřednictvím rychloměrů různých technických principů a typů (radary, lidary, úsekové a křižovatkové rychloměry, stabilní či mobilní…), které však všechny mají společné zejména to, že pokud jsou výsledky měření s nimi použity k uložení pokut či jakýchkoli jiných sankcí, jsou tzv. stanovenými měřidly podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, v platném znění.
Pro stanovená měřidla je typické, že jsou přesně definovány:
- dovolené chyby, které každý jednotlivý exemplář takového měřidla nesmí při zkouškách (v laboratoři) překročit, aby bylo měřidlo uznáno za způsobilé k příslušnému použití;
- subjekty, které jsou zmocněny státem příslušné zkoušky stanovených měřidel provádět (pochopitelně jak patřičně metrologicky, technicky a personálně způsobilé, tak objektivní a nezávislé ve vztahu ke skutečným parametrům měřidel);
- lhůty platnosti ověření, tedy doby, po které lze příslušné druhy měřidel k daným účelům používat (tato lhůta je stanovena obecně závazným způsobem pro příslušný druh měřidla vyhláškou k zákonu o metrologii – v současnosti je to vyhláška č. 345/2002 Sb. v platném znění).
Ve smyslu těchto rysů tzv. regulace měřidel jsou přesně definovány maximální dovolené chyby měření rychlosti silničních rychloměrů (včetně těch, které používá Policie), které činí při rychlostech do 100 km/h ±3 km/h nebo ±3 % při rychlostech nad 100 km/h (tzv. MPE).
Zkoušky stanovených měřidel jsou realizovány ve dvou etapách, a to v procesech:
- schválení typu = tento proces probíhá před zahájením výroby (pokud jde o výrobce tuzemského) nebo před uskutečněním dovozu a jediným subjektem zmocněným ke schvalování typů měřidel v ČR je Český metrologický institut (dále jen ČMI) a
- prvotního ověření (v rámci uvedení na trh a do používání) a následných ověřování = tyto výkony v ČR poskytuje ČMI a metrologická střediska autorizovaná podle § 16 zákona o metrologii (v současnosti je to pro silniční rychloměry pouze jediný subjekt, a to firma RAMET, přidělená úřední značka K22).
Každý rychloměr, který použije Policie v ČR pro měření rychlosti při kontrole silničního provozu a jehož výsledky měření mají být použity ke stanovení sankce za překročení maximální povolené rychlosti, musí být platně ověřen (jak je výše uvedeno provádí ČMI nebo příslušné autorizované metrologické středisko) a musí být opatřen úřední značkou (v případě ověření v ČMI je značka tvořena červeným nalepovacím štítkem se symbolem českého lva, písmeny CM, číslem organizační jednotky ČMI, která ověření provedla a posledním dvojčíslím roku ve kterém bylo ověření provedeno; v případě autorizovaného metrologického střediska je značka tvořena modrým nalepovacím štítkem se symbolem českého lva, písmenem K, číslem 22 a posledním dvojčíslím roku, ve kterém bylo ověření provedeno). Kromě umístění úřední značky přímo na měřidle je vydáván ke každému měřidlu i ověřovací list.
Lhůta platnosti ověření rychloměru činí podle výše zmíněné vyhlášky 1 rok.
Velmi zhusta diskutovanou otázkou je, jak velké překročení maximální dovolené rychlosti by mělo být pokutováno. ČMI jako národní metrologický institut ČR nemůže určovat kontrolním orgánům, jak mají využívat výsledky měření, je však schopen poskytnout odborný názor z hlediska metrologických parametrů měřidla.
Jak je výše uvedeno, maximální dovolená chyba měření při zkouškách rychloměrů pro jejich ověření; MPE činí při rychlostech do 100 km/h ±3 km/h, při rychlostech nad 100 km/h ±3 %. Tato MPE zahrnuje i možné vlivy při měření rychloměrem v praxi.
Pak si lze situaci demonstrovat na příkladu, kdy policejní rychloměr ukáže např. hodnotu 51 km/h. Tehdy může být skutečná rychlost měřeného vozidla v rozmezí (51 ±3) km/h, tedy v pásmu 48 km/h až 54 km/h. Existuje tedy určitá pravděpodobnost, že vozidlo rychlost 50 km/h nepřekročilo, a proto by bylo vhodnější k takovým hraničním případům přistupovat z hlediska kontrolních orgánů spíše obezřetně. Pokud bychom tedy chtěli mít jistotu, že maximální dovolená rychlost 50 km/h byla překročena alespoň o 1 km/h, museli bychom začít až s indikací policejního rychloměru 54 km/h.
Obdobně, pokud bychom chtěli s velkou pravděpodobností (na základě dovolených chyb stanoveného měřidla) prokázat, že byla překročena o 1 km/h maximální povolená rychlost 130 km/h, musel by policejní rychloměr ukázat alespoň 135 km/h (neboť 3% ze 131 km/h je 3,9 km/h – zaokrouhleno 4 km/h, tedy 131 + 4 = 135).
Z uvedených příkladů si lze dovodit pro praktické použití poměrně jednoduché a snadno zapamatovatelné kritérium; za výše popsaných okolností by výsledky měření rychloměrem měly být velmi těžko zpochybnitelné, pokud by za prokazatelné překročení maximální dovolené rychlosti bylo aplikováno překročení o 5 km/h a více.
Policejní rychloměry, jako většina druhů stanovených měřidel podléhají povinnosti schválení typu před zahájením výroby nebo před uskutečněním dovozu; z tohoto důvodu jsou různé typy rychloměrů (radarové, lidarové, úsekové a křižovatkové) v ČMI schvalovány a při náročných zkouškách musí mimo jiné prokázat, že stanovené maximální povolené chyby měření rychlosti (MPE) nebudou téměř s jistotou překračovány. Součástí zkoušek je i řada dalších metrologických i technických parametrů (například i spolehlivost a neovlivnitelnost přiřazení snímku měřeného subjektu k výsledkům měření atd.). Kromě toho je každý rychloměr povinně ověřován, a to při uvádění do používání (tzv. prvotní ověření) a v pravidelných intervalech po uplynutí lhůty platnosti ověření (následné ověření). Stanovené měřidlo nelze k daným účelům bez platného ověření používat; je-li tomu tak, vystavuje se uživatel nebezpečí sankce až 1 milion korun.
Druhou stranou téže mince je správnost měření rychlosti rychloměrem (tachometrem) kontrolovaného vozidla. Rychloměry (tachometry) v automobilech nejsou stanovenými měřidly (na rozdíl od policejních rychloměrů), a proto ČMI neschvaluje jejich typ ani je prvotně a následně neověřuje. Od roku 1986 do roku 2004 platila česká technická norma ČSN 30 5103 Rychloměry automobilové. Technické požadavky a metody zkoušení. V této normě bylo uvedeno, že rychloměr (tachometr) ve vozidle nikdy nesmí ukazovat nižší rychlost, než je skutečná rychlost vozidla, ale může ukazovat rychlost až o 10 % větší. Pro nově vyráběná vozidla platí nyní předpis EHK č. 39, který má obdobné ustanovení; navíc je zde zvýšena horní tolerance údaje na 10% + 6 km/h (resp. + 4 km/h nebo + 8 km/h dle kategorie vozidla). To platí pro osobní vozidla.
Pro vozidla, která musí být povinně vybavena tachografem, to však neplatí. Měření rychlosti pomocí tachografu může dle Nařízení komise ES č. 1360/2002 být i po ověření tachografu zatíženo symetrickou chybou ±6 km/h. Znamená to tedy, že u nákladních vozidel a u autobusů, které musí být povinně vybaveny ověřeným tachografem, může analogový i digitální tachograf ukazovat až o 6 km/h méně než je skutečná rychlost vozidla.