V první řadě je hned v úvodu nutné uvést, že k závaznému výkladu níže uvedených právních norem je oprávněno Ministerstvo průmyslu a obchodu (zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů) a Ministerstvo pro místní rozvoj (vyhláška č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele), a to na základě § 24 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého ministerstva pečují o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti České republiky; připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti, jakož i návrhy, jejichž přípravu jim vláda uložila; dbají o zachovávání zákonnosti v okruhu své působnosti a činí podle zákonů potřebná opatření k nápravě. V případě, že potřebujete závazné stanovisko, doporučujeme Vám proto obrátit se na příslušné ústřední orgány státní správy. Následující odpověď má pouze informativní charakter a výklad v něm obsažený nemá závazný charakter a rovněž nepředjímá stanovisko příslušného ústředního orgánu státní správy.S účinností od 1. ledna 2014 stanovuje legální způsoby rozúčtování nákladů na služby (tzv. plnění) spojené s používáním bytů a nebytových prostorů v domech s byty, včetně dodávky teplé vody a tepla, zákon č. 67/2013 Sb., a to v § 5 (dodávka vody obecně) a § 6 (dodávka tepla a centralizovaně poskytované teplé vody). Náklady na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody se rozúčtují na základě ujednání poskytovatele se všemi nájemci v domě, u družstevních bytů na základě ujednání družstva se všemi nájemci v domě, kteří jsou zároveň členy družstva, u SVJ ujednáním všech vlastníků jednotek. Nedojde-li k ujednání, rozúčtují se náklady na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody podle vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody mezi konečné spotřebitele.Aniž bychom se zabývali stanovením, zda se na Vás příslušná právní úprava vztahuje či nevztahuje, zda v některém z bytů bydlí nájemce či podnájemník, je nutné uvést, že vyhláška č. 372/2001 Sb., dává vlastníkům budov při rozúčtování na konečné spotřebitele na výběr dvě možnosti: § 5 odst. 4 cit.: Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele poměrně podle náměrů vodoměrů instalovaných u konečných spotřebitelů a dále § 5 odst. 6 cit.: V zúčtovací jednotce, ve které u konečných spotřebitelů nejsou instalovány vodoměry, vlastník spotřební složku rozdělí podle průměrného počtu osob užívajících byt nebo nebytový prostor v zúčtovacím období a nebo v případě dohody všech konečných spotřebitelů podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostor v zúčtovací jednotce. Rozdíly v rozsahu vybavení jednotlivých bytů v zúčtovací jednotce mající vliv na odběr teplé užitkové vody zohlední vlastník přepočtem spotřební složky na základě odborného posouzení. V nebytových prostorách stanoví vlastník průměrný počet osob nebo odpovídající velikost podlahové plochy na základě odborného posouzení podle způsobu odběru a rozsahu využívání teplé vody . Toto druhé ustanovení se vztahuje na případy, kdy vlastník (všichni spoluvlastníci) nepřistoupil/i k instalaci měřidel v celé zúčtovací jednotce. Neznamená to však, že ve zúčtovací jednotce, ve které vlastník/všichni spoluvlastníci se rozhodl/i tato měřidla nainstalovat, a někteří nájemníci takovouto instalaci odmítli, se budou těmto konečným spotřebitelům rozúčtovávat náklady podle tohoto ustanovení. V tomto případě by bylo použito § 5 odst. 7. Pokud by se tedy všichni spoluvlastníci dohodli na tom, že bude rozúčtování prováděno dle § 5 odst. 6 vyhl. č. 372/2001 Sb., pak by měřidla teplé vody nemusela být nainstalována, což však sebou každopádně nese určitá praktická rizika vzhledem k tomu, že spoluvlastníky, nájemce či podnájemce (konečného spotřebitele) nenutí nic k šetření a dá se předpokládat, že by spotřeba teplé vody vzrostla. Rovněž je nutné uvést, že následující výklad se nevztahuje na tzv. patní vodoměr, který je jednoznačně stanoveným měřidlem a musí podle zákona č. 505/1990 Sb., splňovat náležitosti stanoveného měřidla, v případě kdy je používán k výpočtu úhrady za teplou vodu (tuto povinnost ukládá rovněž zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, § 78 odst. 1).